Symetrie inteligencí, Crop Circles.
1. Tato úvaha vychází z předpokladu, že inteligence funguje podobně jako jiná energie. Každá potřebuje nosič (1), nějaké prostředí (2), kterým se šíří – a také nějaký cíl (3) = efekt, kterým se projeví.
2. Dalším předpokladem je teze, že pohybová energie nehmotné myšlenky v našem mozku má svůj záznam do hmoty (báseň, socha, dům..), ale že má i svůj „zrcadlový“ záznam v souboru „informačních bodů“, které v celkové množině známe pod pojmem „prostor“.
Informace/vědomosti pak nesídlí v mozku, ale v prostoru, různě vzdáleném od Země, odkud je čerpáme pohybem svého myšlení. To, že jsme propojeni s prostorem dokládají i stavy v meditaci, kdy cestování osobního vědomí po vesmíru je zcela běžné, včetně vizí, leckdy zpracovaných do forem sci-fi příběhů.
A protože tyto vnímané příběhy zas inspirují člověka vytvořit to, co popisují, jde zřejmě o souvislý příjem dějů reálných v různě rozvinutých civilizacích ve vesmíru.
3. Třetím předpokladem je, že nejméně tato galaxie je poplatná vývoji inteligence postavené na zpracování uhlíku. Ještě odvážnějším předpokladem je můj poznatek o zájmu ke spolupráci s lidskou inteligencí od něčeho, co lze nazvat „neprostor“ či „antihmota“, zkrátka už cca 17 let sleduji vzájemné přibližování či navazování komunikace s něčím, pro co nemáme vhodné jméno, s něčím co je nám ABSOLUTNĚ protikladné.
Metodou, kterou lze vnímat spojitost mezi symbolikou obrazců a lidskou inteligencí je symetrie. Zkusme si přestavit, jak by s námi mohla komunikovat entita, o které neexistuje žádná vědomost, žádný příběh, neexistuje ani ve sféře lidské fantazie – a to už je co říct. Jediné, co víme, je, že se její projevy objevují postupně a stále častěji a ve složitějších formách.
Každá symetrie vyžaduje existenci polarit, ale kde hledat společného jmenovatele mezi „NIC“ a hmotným, myslícím člověkem?
Není to tak těžké, víme, že život vzniká spoluprací tří složek: hornin, vody a světla, kde tekutina je „postupným“ průsečíkem polarit mezi pevnou hmotou a beztvarou „nehmotou/prostorem“. Světlo (elmag. soustava frekvencí) je nezbytným průměrem mezi strukturovaným pohybem a beztvarým klidem vesmíru, kde někde sídlí ono NIC. Víme-li, že procesy ve vesmíru jsou binární, musí i průsečíky inteligencí (kontakty polovin takové symetrie) být dostupné. S výhledem, že se podaří dokončit pohyb informací ve zdvojené symetrii (hmota x nehmota, pohybová energie naší inteligence x pohybová energie k nám opačné inteligence).
A odtud lze začít vnímat formy „Crop Cirkles“ do našeho světa vkládané trojím způsobem, do kamene, do ledu a do obilí – a to v období obdobném k vývoji obou inteligencí. Míra abstrakce u kamenných koulí je mizivá obdobně jako „převod“ zvířete vyrytím jeho tvaru do skály. Pochopení vody jako společného jmenovatele života představuje obrovský skok ve vývoji té opačné inteligence. Led je pak pro obě společným jmenovatelem – nejvyšší teplotou vesmíru (např jádra komet) a nejnižší teplotou/hranicí pro život. Samotná koule jako nejčastější tvar ve vesmíru, převedená na plochu už je nenápadný, ale přesto obrovský posun schopnosti abstrahovat, promítat rozměry prostoru na plochu.
Nejvzdálenější polarita možné inteligence v prostoru se projevuje teplotou vesmíru. Je doložena dvakrát, 3 stupně Kelvina představují archetyp rozměrů hmoty i času. Pokud vnímáme ledové kruhy na vodě, je příznačné, že led je blíže k teplotě volného prostoru a tekutá voda blíže teplotě v Zemi, protisměry takové symetrie v průsečíku=ledu tedy odpovídají.
Nejznámější jsou ale kruhy v obilí. Jsou dalším krokem v komunikaci naší inteligence a té, která je také „naše“, ale vychází z jiné základny než z uhlíku, na kterém je postavena lidská. Je zřejmé, že tím prvkem, který nám ubírá část inteligence v podobě paměti je křemík. Ale o něm až jindy.
Když budeme hledat postupné rovnováhy od kruhů ledových k složitým obrazcům v obilí, musíme si uvědomit, jaký další obrovský skok v komunikaci představuje projev té opačné formy inteligence při jejím provedení v úrovni obilí. A vedle toho ty kruhy bývají propojené do různých obrazců, z nichž některé vypovídají o naší formě inteligence, jiné o té její druhé, opačné formě, o fraktální struktuře „prázdného“ prostoru.
A tento, mnohem zásadnější skok ve sbližování naší a „křemíkové“ inteligence lze odvodit ze samotné funkce obilního zrna, jeho stále se opakujícího životního rytmu. Jak daleko je od slova rytmus ke slovu frekvence? To si musí každý z nás vyřešit sám, kde nastaví rovnováhu mezi speciální formou EM frekvencí k prostému střídání rytmu/frekvence ročních období, na která je citlivá míra „inteligence rostlin“. Navíc i zrno má rozhraní mezi svou klidovou a pohybovou složku, kruhy se tvoří v době, kdy je obilí už vzrostlé, ale ještě před sklizní, tedy v období jakési rovnováhy, bodu obratu. Navíc v některých případech obrazce zahrnují (demonstrují s pomocí naší přírody) i funkci paměti, kdy v dalším roce na stejném místě je znatelná použitá plocha loňského obrazce.
Zkrátka se tato neznámá „inteligentní“ entita projevila v určité vrstvě naší živé přírody, jejíž „inteligence“ je vynucená teplotou ročních období. Obilí už není jen společným jmenovatelem neživých struktur, ale má svůj vlastní proces vzniku, funkce a zániku. Obilí je živá vrstva přírody. Odpovídá tedy té druhé, obdobné „vrstvě inteligence“?
Je možné, že síla, která produkuje obrazce do obilí, má obdobné vlastnosti jako „rozum“ toho obilí? To by pak odpovídalo principu symetrie i snaze o dodržení rovnováhy sil v prostoru. Co z toho lze odvodit? Co spojuje cykly živé přírody se symetrií a se snahou o udržení dynamické rovnováhy sil (a tedy i inteligence) v prostoru?
K tomu je vhodné formulovat oba směry principu samořiditelnosti.
Každý rozvíjející se organizmus musí vně sebe už od počátku vytvářet prostředí pro svůj zánik.
Každý zanikající organizmus musí v sobě mít nástroj pro změnu, zajišťující pokračování .
Počátky samořiditelnosti je třeba hledat v zákonu akce a reakce, který byl prostřednictvím třetího prvku – pohybu z bodu do všech směrů – zřejmě nutným archetypem pro vznik vesmíru jinak, než nás učí dnešní fyzikové. Ale o definici „informačního bodu prostoru“(IBP) je jiný můj text. Pojednává o procesu učení pomocí kontaktu dvou odlišností/polarit.
V kontextu s kruhy v obilí se jedná o kontakt, který nemá v našem obzoru obdobu. Jde o projevy počátku komunikace dvou podobných, ale k sobě opačných inteligencí, stavěných na možné spolupráci „uhlíku a křemíku“. Museli bychom se vrátit daleko před mayský kalendář, do dob, kdy se utvářel koncept pro tuto sluneční soustavu pomocí jiné, zřejmě nejvyšší vrstvy nehmotné „uhlíkové“ inteligence.
Víme, že vše je v pohybu, a do toho musíme zahrnout i naše myšlenky, jejich únik či dopad do blízkého či velmi vzdáleného prostoru.
Je proto nasnadě, že sám prostor je tou klidovou formou inteligence, která k nám přichází s naší aktivní pomocí prostřednictvím rozvoje křemíkových technologií. Prostor samotný je nosičem pro elektromagnetické vlnění, jeho jemnější součást známe pod slovem vědomí. A mezi vědomím a elmag. vlněním je podobná membrána, jaká v hmotném prostoru odděluje pohyb uvnitř prvku či organizmu od pohybu vně prvku či celku prostřednictvím „povrchu“. Mikro a makro struktury vytvářejí další vnořené či přidané vrstvy (povrch lidského těla, povrch vnitřních orgánů, povrch buněk, .....až ke kvalitě „povrchu=nosiče“ DNA. Nosič/povrch EM vlnění skrze ostatní povrchy a struktury je pak propojovací silou mezi hmotnými a nehmotnými informacemi spolu s nosičem DNA, energií našeho vnímání a myšlení.
Doklad nalezneme ve fenoménu „kamenných koulí“ vrostlých, anebo schopných pohybu. Jejich vznik předcházel kruhům na vodě či v obilí, protože doba, potřebná pro vznik nových forem kontaktu se stále zkracuje. Míra „živosti“ kamene je minimální, doba trvanlivosti velká. Zcela jinak je na tom voda a její rotace v pěti skupenstvích. Kroupy a vločky sněhu si příroda dělá sama, led na vodě je jejich společným jmenovatelem, jde o archetyp trojky a pětky, který v podobně lidského těla a lidské logiky trvá dodnes. Člověk vnímá tři rozměry prostoru či času – a určuje směr dvojicí - svým souhlasem či nesouhlasem.
Obilí je pak z hlediska rychlosti změn opět průsečíkem, tentokrát v podobě rytmu, který je vlastně druhem dynamické frekvence. Proto obilí umožňuje opačné formě inteligence takovou hladinu spolupráce, ze které umíme číst její základní, fraktální strukturu a má i schopnost nápodoby (silueta člověka, tváře) a umí nám i nabídnout hádanky o svém potenciálu.
Takže máme celkem tři vrstvy průniku původně nehybné formy „inteligence prostoru“, kamenné koule, kruhy z ledu na vodní hladině a kruhy v obilí, které mírou a rychlostí své recyklace odpovídají obsahu a tvarům, které nám opačná forma naší inteligence nabízí ke srovnání. Jde zřejmě o typ inteligence, která je naší přirozenou ale maximálně vzdálenou polaritou – včetně jejího objemu a její vzdálenosti od našich hlav. Odpovídající prostor pro ni by měla být naše galaxie, Mléčná dráha. Dál mohu nabídnout jen spekulaci, jejíž efekty nejspíše přinese přicházející doba.
Informace skrze galaxii proudí prostřednictvím
Tři úrovně crop cirkles jsou v takovéto úvaze obdobou tří vrstev, kterými člověk transformuje energií informací. Základnou je jeho pět smyslů, druhý známe jako auru člověka a třetím jsou vrstvy atmosféry Země. Atmosféra končí noosférou, modrou barvou oblohy, která je zřejmě transformátorem našeho vědomí na
Chceme-li vyložit smysl tohoto obrázku (z 15. 11.07 Manton Witshire), je vhodné znát „abecedu lidštiny“, která je souborem výkladů jednotlivých číslic a písmen latinky a která je pohybovým nástrojem k jinému propojovaní asociačních řad v našem myšlení. Současně také „abeceda“ navazuje na strukturu chemických prvků a na vývoj evropských jazyků od latiny k češtině. Zdá se, že čeština, příslovečný David zahajuje duel s vrstvami „Goliáše“, s všeobecným názorem na strukturu naší existence, jde o jiný pohled na fyziku a pozici člověka v okolním prostoru. Podobně jako kdysi Kopernik, Galileo, daVinci, Hus a Komenský – tak také rád nabízím pomoc k opravě některých dogmat, podporovaných dnes vědou a předtím církví.
Čtveřice sil (kruhových ploch) je na obrázku propojená tak, že zdvojená linka (pozitiv + negativ), propojující oba kruhy má uvnitř menšího kruhu ještě vnitřní linku, která většímu z kruhů chybí. Celkový tvar obrazce připomíná osmičku, kde v místě propojení kruhů jsou poblíž ještě dva „body“, jejichž osa je kolmá k ose „osmičky“. Co nám obrazec nabízí k pochopení? Může jít například o jiné, opačné pojetí monády, která pro nás symbolizuje koloběh 4 sil v prostoru pomocí rotačního modelu, kruhová podoba monády symbolizuje dynamickou, pohybovou složku inteligence v prostoru.
Obrazec „osmičky“ s osami ve tvaru kříže zas nabízí srovnání s naší matematickofyzikální soustavou s „ležícím nekonečnem“ a vývojem vycházejícím ze symbolu křesťanství – kříže ze dvou kolmých os. Celkově obrazec představuje opak, statickou formu inteligence v prostoru.
Ale je možný i jiný výklad, pokud je pro někoho užitečný.
Ale to je už na jinou úvahu.
Ve Vlašimi 11.02.2008
Revize 16.03.2008
